1923 byl založen náš sbor, a tak jsme v roce 2023, za přispění Moravskoslezského kraje a města Kopřivnice

oslavili 100 let jeho existence. Pokusím se tedy (ne)stručně tento rok zhodnotit.

Tento rok začal vlastně už o rok dříve. Tehdy byla ustavena pracovní komise pro přípravu oslav 100 let. Tato se pak scházela a plánovala rok výroční. Výsledek byl nakonec utřepán a doladěn na schůzích výboru. Prvním krokem v novém roce tak bylo podání žádosti o příspěvek z města. Žádost byla schválena. Pak pokračovaly všední činnosti. Konečně padly všechny restrikce kolem covidu a tak se mohl počátkem února konat ples. Vydařil se nadmíru, sál jsme málem nafukovali. Hostů bylo tolik, že nám došly i některé druhy alkoholu. Pak se dělala minihalovka pro děti. Tradiční zakončení halové sezony. Následně byly poptány upomínkové předměty. A sepisována kniha o historii sboru. A překontrolována ruční stříkačka a opraveny kola. V jarním termínu byla podána žádost o dotaci z MSK – podpora dobrovolných hasičů. Ovšem schvalování probíhá dost pozdě, tak jsme museli trochu improvizovat a logo kraje použít před schválením dotace. Snad se tak moc nestalo. Konečně použití na hrníčcích bylo úřednicí kraje schváleno. Upomínkové předměty byly objednány, kniha sepsána, doplněna fotografiemi a zadán tisk a vazba.
Následovala neoslavová, tradiční, akce v podobě soutěže žáků. Do té nám nepěkně sprchlo a déšť odplavil možnost dokončit 60ky.
Začátkem května proběhla první část vlastních oslav. Slavnostní schůzi jsme spojili s Floriánskou mší a průvodem od kostela ke Katolickému domu. Pro uskutečnění průvodu jsme zakoupili novou státní vlajku i s tyčí na nesení. V čele průvodu ji pak doprovodila Slovenská státní vlajka a obecní prapor. Dále byly v průvodu historické prapory pozvaných hasičských sborů. Za nimi pochodovalo přes 60 uniformovaných hasičů, naše mládež a neuniformovaní členové a příznivci. Dozor prováděla městská policie Kopřivnice a snad byla s úrovni pochodové kázně spokojenější než o rok dříve při průvodu k 720let Větřkovic. Co mohu posoudit, tak uniformovaná část tvar držela, neuniformovaná jakž takž. Pouze děti šly občas svou cestou, přes příkopy a předbíhaly i hudbu. Co chcete po předškolácích? O hudební doprovod se postarali muzikanti z Městského dechového orchestru Kopřivnice. Na konci průvodu jela naše památeční ruční stříkačka tažená koňmi, historická stříkačka ze Štramberka a současné hasičské automobily včetně zásahového vozu z DHZ Háj ze Slovenska.
Po příchodu před Katolický dům jsme položili věnec k pomníčku 100let republiky. Následoval přesun do Katolického domu. Na úvod MěDo zahrál státní hymny. Naši Českou a také Slovenskou na připomenutí družby. Někteří si zavzpomínali jak zněly ty dvě skladby společně. A vzápětí vystoupili naši mladí s kulturní vložkou. Kdo neslyšel vše zde máte obsah:
Jsme z Lubiny hasiči,
lenost velkou máme
než abychom cvičili
raději hulákáme. (všichni a hodně nahlas)
Starosta i velitel
ti nás mají rádi
však vedoucí Tadeáš
s námi nejvíc řádí.
Výběhy až ke kostelu
měly za trest být,
my si tuhle kratochvíli
nenecháme vzít.
Kryštofa my dorosti
respektujeme nejvíce,
ještě loni na kraji,
tahal s námi hadice.
Slečny Danky rozcvičku,
tu má každý rád,
lépe by nás protáhl,
jen na skřipci kat.
No a paní Polášková,
ta nás chválí velice.
Ze všech žáků, co kdy vedla,
my zlobíme nejvíce. (Všichni)

Následovaly otázky z praktické hasičiny:
Vedoucí (V) -Jaký výkon má PS12?
Tázaný mlčí
soused napovídá „to je to, co vrčí na základně“.
Žák (Ž) „Tak to nevím, já mám ze psů co vrčí strach“.
V-Jaký rozměr má základna pro požární útok?
Ž –Malý, skoro se tam nevejdeme.
V-Co obvykle děláme s proudnicí?
Ž – Hážeme.
V – Kolik mladých hasičů může jet v našem dopravním autě?
Ž – Záleží na odvaze řidiče, vejdeme se všichni.
V -Co uděláte po startovním výstřelu?
Ž- Leknu se.
V -Jakou disciplínu máš nejraději?
Ž -Dělení výher.
V -Proč má rozdělovač výstupní spojku B?
Ž – Aby jsme se mohli plést.
V – Jak často jsou soutěže?
Ž -Vždy když se nám nechce.
V – Kolik členů má soutěžní družstvo?
Ž- Kolik jich rozhodčí pustí na start.
V- Proč na soutěži nemůžete nadávat rozhodčím?
Ž -Mívají praporek, mohli by nás přetáhnout.
V – Kolik je zde školených hasičů?
Ž– (rozhlédne se jako že počítá děti co chodí do školy) „ Sedm, vice jsem nás ve škole neviděl“.
V – Jak dlouhé jsou savice používané při cvičení?
Ž – Od kádě ke stroji.
V – Co je třeba udělat když nestartuje mašina?
Ž – Někdy stačí dolít benzín.
V – Co je silnější oheň nebo voda?
Ž Voda. Oheň vodou uhasíme, povodeň ohněm nezastavíme.
V Proč mají hasičárny věž?
Ž – Když je pohotovost, tak tam sedí hlídka a má rozhled.
V – Jak dlouhá je běžná hasičská hadice?
Ž – Proměnlivě, když je třeba někam dostat vodu tak málo, když se motá tak moc.
V – Co musí hasič udělat, aby se stal funkcionářem?
Ž -Souhlasit se zvolením.
V -Kdy se při požáru provádí obrana?
Ž -Když k k našemu požáru přijede silnější jednotka.
V – Jakou hru nemají hasiči rádi?
Ž – Na schovávanou! Hledat někoho při požáru není žádná zábava.
V- Co udělá velitel když sousedovi hoří barák?
Ž – Přiběhne k hasičárně a uklidňuje družstvo, že se nic vážného neděje.
V – Kolik hasičů je potřeba k výměně jedné žárovky?
Ž – Nejméně 8. 1 výměnu navrhne, 2 to schválí, 3 žárovku koupí, 4 proplatí účet, 5 provede revizi účtu, 6 ji vymění, 7 to zkontroluje, 8 a další to zkritizují.
V – Kolik váží naše přenosná stříkačka?
Ž- Asi jako náš starosta
Tedy, ten plánovaný, byla tam drobná improvizace.
Následovaly tradiční body takové běžné slavnostní schůze, jako shrnutí historie, předání ocenění a pochopitelně závěrečné občerstvení. Rozdaly se upomínkové předměty, o knihu byl takový zájem, že se musel začít plánovat dotisk. Někteří členové by seděli snad do rána, ale kaťák bylo nutno uzamknout a tak se vytrvalci museli přesunout do hasičárny. Tam mohli sedět a vykládat až do rána.
Tato část oslav byla hodnocena poměrně kladně, snad jen mohla být ještě větší propagace průvodu.
Přeskočím běžný život spolkový, účasti na soutěžích apod. Zmíním jen účast družstva mužů na Okresním kole soutěže v Požárním sportu. Družstvo vybojovalo 3 místo.
A máme zde půlku července. Na 21.7. jsme naplánovali hasičský výlet a následně letní večer. Pro ten jsme požádali o povolení k rušení nočního klidu a získali ho. Děkuji také nájemci přehrady, který sám ustoupil s termínem své diskotéky, aby se naše akce a diskotéka na přehradě nekryly. Pro akci jsme objednávali pivo u obvyklého dodavatele, který se odebíranému množství divil. Prý „máte toho na dvě akce“. Však taky že jo.
Ale popořádku. Pro výlet jsme obstarali zapůjčení dostupné historické techniky, která prošla našim sborem, z muzea Tatry Kopřivnice. K tomu současnou techniku z HZS stanice Kopřivnice a JSDHO Kopřivnice. K poslechu hrála cimbálová muzika Slifka. 100% na živo, bez zesílení, tedy výrazně tišeji než je zvykem. Členové místního mysliveckého sdružení pro nás připravili zvěřinový guláš. Rodina Matulova maso na grilu. Ostatní členové a příznivci obstarali přípravu hranolků (dokupovaly se), párků v rohlíku, prodej piva, nealko nápojů, koláčů i tvrdého alkoholu. A taky program. Program byl celkem bohatý a pestrý, a to jsme ještě řadu nápadů museli nechat být. Nevešly by se a nebylo dost lidí pro jejich realizaci. Obsahoval ukázky cvičení mladých hasičů, ukázku hašení přenosnými hasicími přístroji a jednoduchými hasebními prostředky. Efektní byla ukázka nevhodnosti vody pro hašení hořícího oleje v pánvi. Kdo viděl, už ví, jaký je to zášleh. Nechyběl skákací hrad, naštěstí jsme vzali ten větší, kolo štěstí, a u dětí velmi oblíbené džberovky. Zlatým hřebem programu byl zásah s historickou ruční stříkačkou. Pro ten jsme se oblékli do směsi historických a současných uniforem (ty historické někteří, např. já, neoblečou). Stříkačku jsme přitáhli ručně, jak byla původně vyrobena, a hasila se maketa „pivovaru“ z lepenky. Dostat vodu na proudnici není s ručkou žádná sranda. Ale tlak dává dobrý, takže proud sfouknul oheň i s maketou. Pak nějaká dobrá duše přišla s chytrým nápadem. Vyčerpáme káď. Ta obsahuje cca 1m3 vody. Šichta na dlouhé minuty, během kterých se u pumpování střídali nejen členové sboru, ale také zájemci z řad hostů. Včetně několika žen. Děti si pak vyzkoušely, jak se drží opravdová hasičská proudnice a že je potřeba dost síly, aby proud vody šel tam kam mířily.
Hostů bylo hodně. Připravené lavičky, ty stálé na hřišti, naše i zapůjčené, jen tak tak pobraly účast. Až na hlasitost hudby lidé akci hodnotili velmi kladně.
Následoval letní večer. Děti jsme „vyhnali“ vyfouknutím skákacího hradu, uklidili historickou techniku a překážky. Vyměnila se také hudba. Nastoupila Maras banda. A rozjelo se to. Plocha pro tančení není na hřišti v nejlepším stavu, ale to lidem moc nevadilo. Zejména když Marasáci hráli ochotně písničky na přání. Hosté se poněkud obměnili, místo rodin s dětmi a starších lidí nastoupili mladší a ti co děti dokázali uspat. Došlo také ke změně u okének s prodejem. Gulášek zmizel, maso z grilu také, hranolky ani párek v rohlíku a přikoupená klobása už tak netáhly. Zato okno s tvrdým alkoholem bylo v obležení. A pily se skutečně destiláty, ne jako na plesech „lepidla“. Povolení rušení nočního klidu bylo do 1 hodiny druhého dne. No skončit v ten čas, utlučou nás čepicemi (byť je většina neměla). Takže ztišit a jedeme dál. Ale všichni pořadatelé už toho měli za den plné kecky. Takže muzika zahrála ještě něco na dobrou noc a začala balit. Nechala však puštěnou reprodukovanou hudbu, takže to těm tanečním vytrvalcům až tak nevadilo. Kdyby bylo po jejich jdeme domů jako slušní lidé. Za světla. I tak k tomu moc nechybělo. Ovšem kapela uklidila „fidlátka“ a nakonec vypnuli i ty repráky. Pár jedinců ještě dohánělo „resty v požívání“ ale i to jsme museli utnout, neboť více kecali, než pili. Klasika. I letní večer byl velmi pozitivně hodnocen. Boxerské vložce, bratrovražednému boji, se naštěstí podařilo zabránit. Zůstalo jen u slovní přestřelky. Takže největší problém byl „Pedro“. Že se opil, by nebylo nic, co by stálo za slovo. Ovšem párkrát sebou praštil o zábradlí či o zem a měl sice drobné, ale krvácející, zranění. Takže sanitka. A protože neměl doklady a byla tam krev i policie. Naštěstí bez vážných následků a „Pedro“ už ráno hledal brýle. Prý „jen“ něco přes 3 promile.
Druhý den dopoledne proběhl úklid. Sešli se jen nejodolnější lidé z řad členů a příznivců, odvezly zbytky alkoholu a jídla, lavičky, a další vybavení. Ani nikdo neměl chuť sednout ke gořalce či pivu. Každý se viděl na gauči s nohama nahoře, v bazénu apod. Však taky většina měla za sebou víceméně 24hodinovu šichtu, téměř celou na nohách.
A sbor žil opět běžným životem. Soutěže, schůze, výjezd na Slovensko na soutěž DHZ Háj. Rutina.
Přišel začátek září a s ním posezení pro organizátory 100let. Za odvedenou práci si trochu relaxu zasloužili. Takže se objednalo občerstvení u cateringové firmy, postavil výčep, narazila bečka, a připravilo další občerstvení. Posedělo se na lavicích v garáži hasičárny. Prostor tak akorát.
Pak proběhla soutěž mužů a žen O pohár Větřkovské přehrady. Skoro 40 družstev, +nějaké opakované pokusy pro prasklé hadice. Ke konci už někteří soutěžící chodili a věšeli sekery „máte připravené osvětlení“. Ale zvládlo se to. Následovalo posezení v hasičárně s kamarády z DHZ Háj a také s „pumrybory“ z Příbora.
Pak už byl relativní klid až do VVH. Na té se ve správě o činnosti shrnulo vše vykonané, vyjmenovali se všichni, kdo se zapojili a všem se poděkovalo. Což činím ještě jednou, a děkuji všem, kdo se jakýmkoliv způsobem zapojili do příprav a realizace oslav 100let sboru. Záměrně nejmenuji, to abych na někoho nezapomněl. Taky by to byl zatraceně dlouhý seznam. Děkuji také Moravskoslezskému kraji a městu Kopřivnice za podporu.
A jestli si někdo myslí, že padla klec, a dáme si nohy na stůl, tak ho vyvedu z omylu. Už počátkem února nás čeká opět ples, v polovině března Minihalovka, koncem dubna soutěž žáků, pokračování spolupráce s našimi školami ukázkou cvičení na hřišti, v červenci opakování letního večera, v září soutěž mužů a žen. Mezi tím dalších min. 9 soutěží žáků, a min.12 soutěží mužů. A akcí roku 2024 bude 50 let družby s DHZ Háj. S výjezdem na hlavní část oslav do Háje.

Za výbor SDH
starosta
Polášek Pavel