Něco málo o obci

Větřkovice, dříve také Getrzichowice či Dietrzichovice, ves ležící na pravém břehu řeky Lubiny proti proudu od města Příbora byla založena Cisterciáckými mnichy z Velehradu v roce 1292 a pojmenována podle tehdejšího biskupa Olomouckého Dětřicha z Jindřichova Hradce. Ves původně spadala pod Hukvaldské panství a rozkládala se na obou březích. Po zřízení panství Šostýnského (rozpadlý hrad nad Kopřivnicí) byla řeka Lubina hranicí mezi panstvími a levobřežní část obce dostala název Drholec, později Drnholec nad Lubinou.
V roce 1958 byly Větřkovice a Drnholec nad Lubinou spojeny v jednu obec s názvem Lubina. Později, v roce 1979 došlo k dalšímu slučování a Lubina se stala místní části města Kopřivnice. K dalším změnám nedošlo ani v období dělení obcí po roce 1989 a tak historický název obce připomíná jen název katastrálního území, známá Větřkovská přehrada a neoficiální název našeho sboru Lubina II – Větřkovice.

Historie sboru

Zemská správa politická
na Moravě
čís. 97586/VIII v Brně dne 7. srpna 1923

Panu Františku Pastorkovi,
strojnímu zámečníku
ve Větřkovicích č. 15

Zemská správa politická nezakazuje na oznámení Vaše a spol. dne 3. srpna 1923 prostřednictvím okresní politické správy v Novém Jičíně, sem došlé zřízení nepolitického spolku pod názvem Dobrovolný hasičský sbor ve Větřkovicích dle znění předložených stanov.
Ku vykonávání jednotlivých odvětví statutární činnosti spolkové zvláštními zákony neb nařízeními jest předběžné povolení předepsáno, zůstává správa spolku vázána, aby podmínku tuto v každém případě splnila a po případě potřebné povolení si vymohla.
Výbor spolku jest dle § 12 Zákona ze dne 15. listopadu 1867 z. ř. čís. 134 povinen ohlásiti do 3 dnů po ustavení se členy výboru úřadu tamtéž označenému.
Témuž úřadu dlužno dle § 13 uvedeného Zákona předkladati ve třech vyhotoveních účetní a jednatelské zprávy nebo jiné podobné výkazy, které se členům rozdílely.
Založení spolku bude lze teprve na zvláštní zakročení správy spolku potvrditi, za kterýmž účelem nutno předložiti oprav prostý stejnopis stanov, opatřený 3K kolkem za první a 2K kolkem za každý další arch, jakož i protokol o ustavující valné hromadě.
Jeden exemplář stanov se připravuje

Za presidenta zemské správy politické
Weiner v. r.

Tímto dopisem začala v roce 1923 oficiální historie našeho sboru. Kdo první přišel s myšlenkou na založení hasičského spolku ve Větřkovicích není známo. U kolébky však byl jistě František Pastorek, který byl pověřen vyřizováním povolení. Vliv na založení měl i František Štindl z Trnávky, tehdejší župní náčelník hasičského hnutí a pozdější čestný člen našeho sboru.
Ustavující schůze se konala 30. prosince 1923 v hostinci pana Jiřího Jalůvky. Schůzi zahájil a řídil tehdejší starosta obce a také první starosta sboru p. Josef Polášek. Činnými členy se stalo 42 občanů z nichž byl zvolen starosta, náčelník a další členové osmičlenného výboru. Dalších 16 členů bylo přispívajících. Sbor byl zařazen pod Hasičskou župu Kravařskou II. Dochované stanovy spolku byly Okresní politickou správou v Novém Jičíně schváleny až 27. března 1926.
Členství ve sboru bylo dobrovolné, čestné s vůlí pomoci bližnímu v nouzi a noví členové museli skládat slib. Bylo dbáno, aby členové byli lidé řádní, čestní a spolehliví. Přes dobrovolnost členství byla účast na cvičeních a schůzích sledována a při častější neúčasti pokutována částkou 5Kčs nebo i převedením do řad členů přispívajících. Pokud se člen nemohl účastnit pro nemoc a pod. byla mu udělována dovolená.
Na financování sboru se podíleli členové příspěvky 10 a posléze 12 Kčs. Další prostředky byly získávány od pojišťoven; moravského zemského výboru v Brně, formou sbírek od občanů a také výnosem ze zábav, plesů, výletů a divadelních představení. Například první hasičský ples v roce 1924 (dochovala se pozvánka) vynesl 702,- Kčs čistého.
První cvičení se konala na pozemcích členů vždy v neděli a součásti byla pochodová cvičení na Kazničov. Pochody byly důležité neboť k požárům se přesunovalo obvykle pěšky. Stejnokroje si členové nejprve pořizovali z vlastních prostředků, většinou jen blůzu a čepici. V roce 1924 byly zakoupeny odznaky s nápisem Větřkovice pro označení příslušnosti ke sboru. Plátěné pracovní oděvy byly pořízeny až v roce 1928.
První výzbroj zhotovili a darovali členové sboru – několik háků, kopáčů a žebříky. Toto vybavení nedávalo moc nadějí v boji s ohněm. První stříkačkou byla berlovka se dvěma plátěnými džbery zakoupená za 50,- Kčs v dubnu 1924. Na první vybavení přispěly také sbory z Mnišího a Vlčovic.
V srpnu téhož roku bylo schváleno zakoupení ruční stříkačky na dvoukolovém podvozku od firmy Smejkal s dodáním do 26. září 1924 a zárukou šest let. Plánovaná koupě motorové nebo alespoň čtyřkolové stříkačky ztroskotala na financích. I tak byla cena 21 700,- Kč včetně příslušenství na tehdejší poměry značná. Stříkačka pak byla slavnostně vysvěcena 28. září 1924. Šest členů sboru se předem zacvičovalo na obsluhu ve sboru v Kopřivnici, aby při převzetí mohli předvést cvičení. Stříkačka byla tažena ručně a do konce roku s ní bylo provedeno 9 cvičení. Aby bylo možno použít k tažení koní, bylo v roce 1925 rozhodnuto o zhotovení dvoukolového předku. Předek, zhotovený svépomocí u bratra Růži, byl uznán způsobilým v březnu 1926. Tato stříkačka je dosud v majetku sboru a u příležitosti oslav 70. výročí byla zrenovována a bylo s ní provedeno cvičení.
V roce 1926 byla také zakoupena starší výzbroj (hadice) a mohla se tak vrátit dosud používaná půjčená z Kopřivnice. O hasičskou výstroj pečoval hlavně zvolený zbrojíř a byla uskladněna ve farské stodole, což, spolu s četnými finančním příspěvky, bylo důvodem pro udělení čestného členství tehdejšímu faráři Janu Spáčilovi v listopadu 1925. K sušení hadic byla svépomocí postavena sušící věž, na kterou daroval dřevo p. František Jalůvka z č. 163. Ke konci roku 1926 činila hodnota majetku sboru 28 969 Kčs. Velká část byla pořízena z půjčky jejíž výše činila 12 456 Kčs.
K umořování půjčky sloužily výtěžky z výletů, plesů a divadelních představení. Některé kulturní akce od roku 1929 byly pořádány společně s hasičským sborem firmy Polách z Drnholce s nímž byla navázána úzká spolupráce na poli kulturním.
Dbáno bylo i na zdraví hasičů, kteří byli pojištěni proti úrazu při vykonávání svých povinností. Z pojistné částky 6 Kčs platil sbor nejprve 3 Kčs a později 2 Kčs. Pojistit se dalo 20 členů. Čtyři muži a dvě ženy prošli také samaritánským kurzem a připravovali se na poskytování první pomoci občanům.
Pro neexistenci požární zbrojnice probíhaly schůze sboru nejprve v hostinci u Jiřího Jalůvky. Po neshodách načas u bratra Růži a v různých hostincích někdy dokonce v Drnholci v nynější restauraci U Horáků. Proto byly v roce 1927 zahájeny přípravy pro stavbu zbrojnice. Pro nedostatek financí a nižší aktivitu členské základny byla stavba dlouho odkládána. Až v roce 1931 byl zakoupen pozemek od p. Matuly za 1300 Kčs . V roce 1932 byly konečně prostředky získány půjčkou 20000 Kčs od Místeckého záloženského spolku. Za úvěr ručili členové sboru Řehák František,Tománek Josef, Holub Josef, Kostelník Antonín a Jalůvka Inocenc. Na stavbu bylo zakoupeno 11 000 cihel z bourané továrny p. Polacha za 990 Kč. Bourání a očištění cihel zajistili členové svépomocí. Odvoz zajistili členové vlastnící potahy. Zpracování projektu bylo zadáno staviteli Jakubcovi z Mor. Ostravy, který pak také celou stavbu bezplatně vedl. Dozor při stavbě zabezpečoval polír Nevlud za odměnu 4 Kč za hodinu. V protikladu s dlouhými přípravami byla vlastní stavba provedena za necelé 4 měsíce. První členská schůze se v nové zbrojírně konala už 25. 6. 1933. Slavnostní otevření a vysvěcení se konalo 2. 7. 1933 a bylo spojeno se cvičením a výletem za účasti 10ti sborů a celkem 190ti krojovaných hasičů. Celkem stavba stála 25 894,- Kč. Její dokončení završilo prvních 10 let činnosti.
V roce 1929 sbor poprvé použil ruční stříkačku při zásahu. 22.10. vyhořel dřevěný domek p. Pustějovského. Další zásahy družstvo uskutečnilo v roce 1932 na Hájově 18. 8. a Příboru 5. 9. Do druhé světové války pak sbor plnil své poslání bez většího vzruchu.
Za okupace vstoupilo nuceně do sboru 22 členů (většinou po válce odešli) a sbor byl zařazen pod německé velení a SS a policejní soudní působnost. Členové byli rozděleni do tří skupin (grup), které měly pravidelně se střídající služby (civilní ochrana, pořádková a policejní služba). Cvičení a školení byla i ve všední dny povinná pod těžkými pokutami (20 ŘM) a účastnili se jich němečtí důstojníci. Po jejich odchodu se pak členové družně bavili. Hasičské spolky byly totiž jedny z mála, které nacisté nezrušili a kde se čeští občané mohli scházet.
Tehdejší velitel Tobiáš Josef, přes riziko citelného trestu, umožňoval mladým sportovní vyžití, když organizoval zakázána fotbalová utkání s okolními obcemi. Zranění z těchto utkání se musely maskovat jako pracovní úrazy. Po jednom takovém utkání Němci zatkli na 1200 lidí (diváků), posléze je však, pod pohrůžkou citelnějších trestů, propustili.
Smutnou událostí bylo sundání zvonů z místního kostela, které měly sloužit po roztavení k výrobě zbraní. Hasiči museli sundané zvony hlídat, aby nedošlo k jejich zcizení a ukrytí občany.
Po válce byl nejprve 21. října 1945 obnoven Svaz Československého hasičstva. V roce 1948 došlo k zrušení zemského zřízení a byly zavedeny Krajské výbory. K podstatným změnám došlo v roce 1950 zavedením zákona č. 62/50Sb. Dosavadní Okresní hasičské jednoty byly změněny na Okresní organizace československého svazu hasičstva. V roce 1951 došlo k nové úpravě okrskového systému a sbor Větřkovice byl zařazen do okrsku Kopřivnice K přejmenování a reorganizacím došlo pak ještě několikrát. Několikeré reorganizační změny hasičstva někteří členové nesnesli a ukončili aktivní činnost. Ze sboru také odešla většina členů nuceně vstoupivších za války. Vzhledem k častému střídání jednatelů se z této doby nedochovaly záznamy. V roce 1954 došlo k prvnímu většímu poválečnému přílivu členů když bylo přijato a velitelem Milanem Poláškem proškoleno 10 členů. V roce 1955 pak bylo přijato 12 žen, které pod vedením Poláškové Věry utvořily samostatné družstvo. Později sňatky a zaměstnání způsobily rozpad tohoto družstva žen.
Technika ani inventář za války neutrpěla, ale nedoznala změn a tak zastarala. Přání z roku 1924 pořídit motorovou stříkačku se splnilo až 4. září 1945 kdy byla sboru přidělena motorová stříkačka DS 16 včetně dopravního prostředku jako tahače, starší šestikolový vůz Tatra typ 52/70 od požárního sboru Tatry Kopřivnice. Zásluhy na tom měl tehdejší velitel Tobiáš Josef. Náklady činily 99500,-Kčs.
S novou technikou musel sbor zasahovat 2krát v roce 1949 – nejprve při požáru stodoly p Křístka a v prosinci při velkém požáru v automobilce Tatra. Kromě ohně bojoval sbor také s velkou vodou. 18. 7. 1949 při velké povodni hrozilo podemletí mostu přes řeku Lubinu čemuž členové zabránili pomocí kmenu stromů kácených v „Kopčance“. K požárům a jiným pohromám svolával členy určený trubač až do roku 1951, kdy byla zakoupena a na střechu zbrojnice umístěna siréna. Její funkčnost se ověřovala pravidelným nedělním troubením. Po zkušenostech ze cvičení i z přímého zásahu bylo zřejmé, že vodní zdroje v obci nestačí. Proto byla v roce 1955 zahájena a v roce následujícím dokončena výstavba vodní nádrže na „Podstaví“. Výstavba přišla na 11200,- Kčs z čehož 4000,- Kčs věnoval MNV a 2000,- Kč p. Kuběna Josef. Nádrž sloužila svému účelu do roku 1973 kdy byla zlikvidována při stavbě Větřkovské přehrady. Další nádrž jenž měla vzniknout v „Potůčkách“ nebyla realizována.
Rok 1958 byl nejen 35. výročím založení, ale také rokem přejmenování. Sloučením obcí Drnholec nad Lubinou a Větřkovice vznikla obec Lubina a náš sbor byl přejmenován na Lubina II. Vznikla tím situace, kdy sbory dobrovolných hasičů byly a jsou jedinou rozdělenou organizací v Lubině. V tomto období došlo také k opravě požární zbrojnice kdy byla natřena okna, opravena fasáda, položeny parkety do zasedací místnosti a hlavně vyměněna vjezdová vrata.
V roce 1968 se měly konat oslavy 45. výročí založení sboru. Vlivem poměrů ve státě se oslavy nekonaly a proběhla pouze členská schůze. Několik členů sbor opustilo a došlo také ke změnám u funkcionářů.
Technika časem také zastarala a tak byl v roce 1962 na členské schůzi podán návrh požádat OV ČSPO o přidělení moderního cisternového vozu RTO 706. Tento návrh realizován nebyl a nebyla ani uskutečněna koupě staršího vozu v roce 1967. Až v roce 1969 došlo k mírné modernizaci a sboru byl přidělen agregát PPS12 jenž slouží dodnes. K obměně vozidla došlo v roce 1971 když byl sboru přidělen ojetý armádní vůz Tatra 805 – populární „Kačena“. Starší vůz Tatra typ 52/70 byl odprodán tatrováckému muzeu za 10 000 Kčs.
V tomto období se zasahovalo 2krát v roce 1966 – nejprve při požáru bleskem zapálené stodoly u Škrdů ve Větřkovicích kde nedostatek vody úspěšné hašení neumožnil. Zásah u požáru v přípravně krmiv místního JZD byl úspěšnější a oheň byl zdolán aniž způsobil vážnější škody. V témže roce zasahovalo družstvo také při povodni kdy chránilo železný most a usedlost p Honče před podemletím. Podíleli se také na evakuaci vepřů a slepic z ohrožených odchoven JZD a také na následném čerpání vody ze zatopených sklepů. V roce následujícím sbor zasahoval dvakrát v Tatře nejprve 2. června v rámovně a pak 3. října při požáru karosárny. Za úspěšný a obětavý zásah se sboru dostalo písemného poděkování od vedení závodu. 14. 1. 1969 pak hořelo u p. Šmahlíka v Drnholci, kdy družstvo předvedlo svou zdatnost za ztížených podmínek a oheň byl zdolán. K požáru hangáru a kravína v JZD Závišice vyjel sbor v roce 1973. Zásah byl úspěšný neb shořela jen sláma a k další vážnější škodě nedošlo.
V roce 1973 proběhly oslavy 50. výročí založení. O to radostnější, že sbor v tomto období dosahoval velmi dobrých výsledků v požárním sportu. V roce 1972 se družstvo dostalo až do krajského kola v Olomouci kde se umístilo na 5. místě. V roce 1974 jsme obsadili 1. místo v okresním kole požárního sportu a za vzornou reprezentaci bylo družstvo mužů pověřeno reprezentovat okres na soutěži v družebním okrese Martin na Slovensku. Od této doby se datuje družba se sborem Háj u Turčianských Teplíc. Po několika výměnách návštěv tato družba po roce 1978 stagnovala. Později došlo k obnovení vztahů.
Od roku 1973 se datují počátky mládežnického hnutí při našem sboru. Cílem bylo získání nových členů. Snaha v tomto roce přinesla ovoce až o rok později kdy bylo ustaveno družstvo mladších žáků pod vedením Feixe Miroslava. Výsledky na soutěžích byly střídavé. V dalších letech se střídali vedoucí a to mělo vliv jak na počty mladých hasičů tak na jejich výsledky. Ke krátkému vzepětí došlo v roce 1982, ale pak nedostatek školáků zapříčinil útlum.
Do roku 1980 oplývala členská základna aktivitou ve všech oblastech. V tomto roce však začal přechodný útlum. Až v roce 1983 byla aktivita obnovena a zásluhou JUDr. Matuly Karla, Tobiáše Karla, Poláška Vladimíra, a Štěrby Františka byla za finanční pomoci MěNV v Kopřivnici provedena přístavba požární zbrojnice. Zvětšila se hlavně schůzovní místnost. Zbrojnice tak dostala dnešní podobu. K 65. výročí v roce 1988 měla být provedena výměna oken a nová fasáda. Realizovat tyto akce se však podařilo až později.
Nábor žáků přivedl do sboru 20 mladých členů. Pod vedením Šustaly Václava nastalo zlepšení činnosti a kolem roku 1987 se dostavily úspěchy. Na nich se podílela i Polášková Jarmila, která se také ujala přípravy žáků.
V roce 1980 musel sbor opět zasahovat, když po zkratu el. instalace hořel rodinný domek p. Chromečky. Silný vítr komplikoval zásah a tak střecha domu shořela. Hašení hořícího stohu slámy u „Hájovského dvora“ v roce 1983 nemělo smysl a tak se bránil před zahořením vedlejší stoh. V roce 1986 – 9. května zapálila kouřící mládež hospodářskou budovu p. Buska. Včasným zásahem hasičů včetně našeho družstva bylo zabráněno rozšíření ohně na přilehlý rodinný domek. Další zásah byl 11. 6. 1987 v Tatře.
Rok 1989 a následující období bylo časem společenských změn. Došlo k několikerým změnám v názvu hasičského sdružení, které se ustálilo na SH ČMS a dalším reorganizacím. Nepříjemností bylo odnětí práva užívat „Pavilonu“ kde se konaly pravidelně letní večery a podobné akce. Rozhodnutím MÚ v Kopřivnici byl nejprve předán Osvětové besedě a později prodán soukromníkovi.
V roce 1993 proběhla důkladná údržba hasičárny. K 70. výročí byly vymalovány všechny prostory, pořízeny nové stoly, židle a skříně do zasedací místnosti, natřena garážová vrata, nahrazeno zrezivělé oplechování sušící věže a opravena siréna.
Vlastní oslavy se konaly 26. a 27. června 1993 a měly podobu slavnostní schůze a nedělního výletu spojeného s pořádáním soutěže o pohár Městského úřadu. V rámci oslav byla opravena ruční stříkačka a byla s ní předvedena ukázka cvičení. Na oslavy přijela také delegace z DHZ Háj. K 70. výročí byla vydána publikace „Cesta dlouhá 70 let“ o historii našeho sboru kterou sepsal Ing. Polášek Josef. Z této publikace bylo čerpáno i při tvorbě tohoto článku.
Sbor se věnuje také obecně prospěšné činnosti a tak naši členové pomáhali Osvětové besedě v roce 1994 se stěhováním knihovny z Katolického domu do místní školky a při stěhování divadelních rekvizit. Členové sboru provedli také úpravu autobusové zastávky u zbrojnice pro větší bezpečnost cestujících. Při rekonstrukci kravína v místním zemědělském družstvu odpracovali naši členové téměř 360 hodin. V tomto jediném případě obdržel sbor odměnu ve výši 20 000,- Kč, kterou použil k nákupu nového motoru pro PS 12 a k její úpravě pro požární sport. V roce 1995 neznámý vandal poškodil několik křidlic na střeše. Při opravě bylo zjištěno, že střecha je po šedesáti letech ve špatném stavu a je třeba ji obnovit. Pro nedostatek financí se projekt odložil. V roce 1996 byla alespoň položena nová IPA na přístavek. V tomto roce byla provedena také plynofikace hasičárny.
V Kopřivnici se roku 1995 konalo republikové kolo požárních soutěží mládeže. Náš sbor se účastnil slavnostního průvodu s historickou technikou a s technickou četou pro zajištění této soutěže.V tomto roce se také poprvé konala soutěž o pohár Větřkovské přehrady.
Při povodni v roce 1997 byla naše obec, oproti jiným moravským, postižena jen málo. Voda zatopila jen sklepy v bytovkách a v Katolickém domě. Na pohotovostech a čerpání vody se vystřídalo 20 členů. V roce 1998 sbor oslavil 75. výročí.
Sbor žil dlouhou dobu bez nutnosti zasahovat a tak se družstva udržovala ve formě účastí na požárních soutěžích. V roce 1993 se účastnilo jen 9ti soutěží ovšem 6x bylo do třetího místa. Většího počtu soutěží se pak družstvo účastnilo v roce 1996 – celkem17ti a ještě šesti soutěží se účastnilo družstvo B. Vrcholem bylo vítězství v okrskovém kole a postup do kola okresního. O rok později bylo jedno družstvo na 17ti soutěžích. V roce 1998 se pak 23 soutěží účastnily opět dvě družstva. V tomto roce bylo dosaženo šest prvních, dvě druhá a dvě třetí místa. Nižší zájem mladých o požární sport pak přinesl útlum aktivity na poli soutěžním.
Za deset let mezi 70. a 80. výročím se družstvo mužů zúčastnilo 151 soutěže a bylo 18x první, 23x druhé a 14x třetí.
Družstvo žen si v roce své největší slávy 1997 připsalo 1x první, 3x druhé a 1x třetí místo. Celkem se ženy za deset let zúčastnily 33 soutěží a dosáhly 3x první, 6x druhé a 5x třetí místo. Sňatky a stěhováním se pak družstvo rozpadlo.
Družstva žáků zažívala v letech 1993-1998 dobré období když dosahovala pěkných výsledků. Na postup z okresního kola však nedosáhli. Nedostatek žáků od roku 1999 znamenal útlum jejich činnosti. Snaha o spojení družstev žáků s SDH Lubina I neuspěla. V letech 2000-2002 se tak žáci soutěží neúčastnili. Až koncem roku 2002 se přihlásilo 8 žáků a tradice kvalitních žákovských družstev se postupně obnovila.
Od roku 1993 do 2003 se žáci zúčastnili 32 soutěží a umístili se 3x na prvním, 4x na druhém a 2x na třetím místě.V roce 2000 byla obnovena aktivní družba s DHZ Háj nejčastěji formou vzájemné účasti na soutěžích. Za této situace oslavil sbor v roce 2003 již 80 let své existence.
I po 80 letech sbor stále udržuje solidní členskou základnu když v roce 2003 měl 62 dospělých a 14 žákovských členů. Mladí členové jsou připravováni v žákovských družstvech a postupně se zapojují do činnosti sboru i jednotky. Také výbor se postupně omlazuje. Při volbách v roce 2005 byli do výboru zvoleni 4 členové mladší 30ti let. Z věkových a zdravotních důvodů odešli ze svých funkcí dlouholetí čelní představitelé sboru. Nejprve, už při volbách, velitel Tobiáš Karel který byl nahrazen Durčekem Jaromírem a v polovině volebního období také starosta Polášek Lubomír jehož funkci do konce volebního období převzal Orkáč Pavel. Oba odstoupivší funkcionáři byli navrženi na vyznamenání „Zasloužilý hasič“, které pak převzali 4. 5. 2007 na slavnosti v Přibyslavi. Sbor nadále udržuje dobré vztahy s Městským úřadem v Kopřivnici a také družbu s DHZ Háj. Prostředky na činnost jsou získávány z výtěžků plesů, sběru šrotu, příspěvků členů a sponzorů a také z dotací města Kopřivnice a okresního sdružení.
Ne právě nejmodernější techniku udržují členové v akceschopném stavu což naposled prokázali v roce 2006 kdy zasahovali nejprve při požáru bývalé granulárny na místní Mléčné farmě a také při vznícení uskladněných briket u pí Slukové.
V požárním sportu se drží nejlépe družstva žáků. V roce 2004 doplnili tři starší žáci družstvo Mniší a dosáhli s ním na 8. místo v kraji. O rok později získali mladší třetí místo v okresním kole hry Plamen. V tomto roce se podařilo dotáhnout spojení žákovských družstev se sborem Lubina I a žáci používají neutrální hlavičku Lubina. V roce 2006 pak žáci získali double, když vyhráli okresní kolo v obou kategoriích. Starší žáci si v krajském kole vybojovali 8. místo. V roce 2007 si starší zopakovali vítězství v okrese a v krajském kole získali 6. místo. V roce 2008 skončili starší v okrese druzí a na kraji obhájili 6. místo. Kromě toho se žáci s různými výsledky účastnili pohárových soutěží.
Družstvo mužů zpočátku skomíralo na nedostatku aktivních členů a účastnilo se minima soutěží. Umístění mezi nejlepšími třemi dosahovalo obvykle jen na netradičních soutěžích. K mírnému zlepšení došlo až v roce 2007 kdy se do přípravy mužů začali zapojovat dospívající starší žáci. Byly získány 3 první místa – pohříchu opět jen z netradičních soutěží. Díky společným tréninkům s družstvem z Kopřivnice se v roce 2008 dosáhlo zvýšení objemu přípravy, což se zatím bohužel příliš neprojevilo na výsledcích. Družstvo si připsalo dvě první, jedno druhé a jedno třetí místo opět jen v netradičních soutěžích.
Družstvo žen začalo fungovat až v roce 2008. Tvoří jej dorostenky a končící starší žačky. Toto družstvo zatím sbírá zkušenosti přesto již „utrpělo“ vítězství v Hůrce, Kopřivnici, a na domácí soutěži, jednou byly druhé a jednou vybojovaly 3. místo mezi muži.
Tímto se uzavírá 85 let historie a můžeme vstoupit do dalších let.